Upír

„Není se čeho bát pane Konečný. I s takovou nemocí se dá docela normálně žít. Jen je potřeba řídit se radami lékaře.“

Takhle nějak mi to doktor podal. Diagnóza – porucha krvetvorby. Teda, on to samozřejmě nazval jinak, ale když jsem se zatvářil hloupě, vysvětlil mi, co to znamená. Můj organismus prostě nevyrábí dost krvinek.

„Máte taky nízký tlak,“ pokračoval ten doktor „měl byste se vyvarovat rychlých pohybů, omezit cibuli, česnek...“

Ovšem není se čeho bát a hlavně se řídit radami lékaře, že? No tak tenhle doktor, sám tlustý jako vepř, mi předepsal nějaké prášky. A že je mám brát a když se to nezlepší, přijít znova. Už jsem u něj pošesté. Ten neschopný špekoun se pokaždé usměje jako kdybych mu řekl nejlepší vtip a řekne „No to je mi záhada, pane Konečný!“. Já už si ani nepamatuju jméno toho doktora! Za ten půlrok bych ho asi měl znát, ale během té doby jsem mu vymyslel tolik urážlivých přezdívek, že už skutečně nemám šajn, jak se ten hňup jmenuje doopravdy.

Prášky žeru, kvůli Lucce, ale nejradši bych je spálil i s doktorem Bečkou. Ten se teď zatvářil ustaraně, kruci, už to dělám zas. Neposlouchám ho a pozoruju jeho krční žílu. Hýbe se mu na tlustým krku když mluví a je to zajímavější než ty jeho kecy.

„Nemůžete mi prostě nějakou krev dát doktore? Jako transfuzi nebo tak něco?“

„Ne tak to by nešlo, pane Konečný. A stejně by vás to nevyléčilo.“

Jistě. Krev je potřeba ve špitále, aby jí osm litrů nalili do nějakýho motorkáře, kterej pak stejně zhebne, ne pro nemocný lidi.

Vyzvednu si pilule a zajdu na pivo. Doktor Tlustoprd to sice neschvaluje, ale jeho metody zatím nefungovaly, takže mu na rady kašlu.

Ráno pak volali Lucce policajti. „Přijeďte si pro manžela, máme ho na záchytce.“ Prý jsem se válel někde na náměstí, kousal se do rukou a vykřikoval něco o krvi. Lucka jim vysvětlila, jak na tom jsem – hodná duše – takže jsem nedostal ani flastra, jen musela Lucka vyplatit tu záchytku. Byla hrozně naštvaná a já se musel tvářit zkroušeně a ožrale.

Jenomže mi bylo nejlíp od doby, co jsem potkal doktora Buřta.

A po týdnu když vytáhli z řeky toho feťáka – no běžnej případ. Předávkoval se, podřezal si žíly a spadnul do Moravy. Nikoho to moc nevzrušilo, vždyť ten chlap měl v žilách tolik perníku, že jsem ten záchvat nemusel ani hrát!

Protentokrát ať se MUDr. Tlusťoch směje. Léčba zabrala, ano, jistě, budu v tom pokračovat.

V té své léčbě.

Která funguje.